Česká vyznamenání se rodí v rodinném šperkařství

Rodinné šperkařství, kde pracuje zakladatel společnosti Petr Kazda spolu s manželkou a třemi syny, vyrábí vedle odznaků, prstenů a náramků i nejvyšší česká státní vyznamenání včetně Bílého lva. Rodinní příslušníci mají své role ve firmě Triga-K jasně rozdělené: manželka Jana se stará o obchod, nejmladší syn Václav má na starosti účetnictví a dvojčata Petr a Jan se věnují medailím a zlatnické práci. Ve volném čase dvojčata už léta trénují kick-box a full-contact, kde patří ke světové špičce.

Jak to vypadá ve firmě, kde se pod jednou střechou sejdou čtyři pánové (otec a tři synové) a jedna žena (manželka), z jedné rodiny, navíc při práci? Jsme na návštěvě ve vyhlášené šperkařské a medailerské rodinné firmě Triga-K, kde se kromě klasických odznaků, šperků – prstenů, náušnic, souprav, závěsů, broží a náramků, rodí nejvyšší česká státní vyznamenání včetně Řádu Bílého lva. Před 27 lety ji založil Petr Kazda.

 

Jak to začalo?

Petr Kazda, zakladatel, v roce 1965 nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově do čtyřletého oboru rytec kovů s maturitou. „Po maturitě jsem sháněl zaměstnání,“ vzpomíná, „chtěl jsem rýt známky, což mi ale nakonec nevyšlo. Nastoupil jsem tedy do Uměleckých řemesel na Žižkov, do medailérské dílny k panu Podivínovi. Mezitím jsem dělal dvakrát přijímačky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k panu profesorovi Nušlovi.“ Opakovaně to nevyšlo, neboť mladý a nadějný výtvarník Kazda neměl ten správný sociální původ: tatínek byl totiž živnostník. A tak nakonec musel na vojnu. Po ní se vrátil  do Uměleckých řemesel v Praze, kde v podstatě jenom patinovali. „Pan šéf měl krásně zařízenou dílnu, nás ale na žádnou mašinu nepustil. Dělali jsme podřadné práce. A tehdy mne oslovilo kulturní středisko v Jičíně, jestli bych pro jejich potřebu neudělal Valdštejna. Já to vzal a vytvořil jim medaili i razidlo Valdštejna podle motivu Chaury. Tehdy to šlo nějak do celého světa. To byla moje první fuška. Dneska se ty medaile dělají sochařským způsobem: výtvarník přinese sádru a tak dále, ale já to tehdy dělal přímou cestou pozitiv-negativ.“

V podniku Umělecká řemesla zůstal Petr Kazda sedm let. „Pak přišla nabídka ze Soluny, zda bych nešel mistrovat na lití. A já šel. V podstatě jsem se tam naučil úplně jiný typ řemesla. Odlévání zlata. Zpracovávali jsme třeba šedesát kilo zlata měsíčně. Z voskových modelů se dělaly stromečky, zasádrovalo se to a odlévalo: do zlata a do stříbra, výjimečně do bronzu. Abych uživil rodinu, fušoval jsem i do zlatničiny.“ Jako mistr zlatník zůstal pan Kazda v Soluně až do roku 1991.

Budování firmy

„Po revoluci jsme se domluvili s jedním kamarádem, že bychom se udělali pro sebe. On měl k dispozici domek a tam jsme začali podnikat. Zakázky byly veliké, prostor nás časem omezoval, a tak jsme po dvou letech koupili větší dům, ve kterém sedíme dodnes.  Dělali jsme tehdy ve velkém lehké zlaté prstýnky, takových šedesát tisíc kusů ročně, protože byla velká poptávka ze strany velkoobchodů.“ Rekonstrukci spojili se speciální přístavbou prostor nezbytných pro řadu specializovaných strojů. Ty pan Kazda odkoupil od původního zaměstnavatele: „Oslovili mne tehdy z Uměleckých řemesel, že podnik končí. Všechno to krachovalo, a přitom se tam za komunistů sdružovala všechna pražská umělecká řemesla. Měli spoustu dílen: skláře, goblény, zlatníky, pozlacovače, nás medailéry, truhláře. Podnik byl tehdy schopen na klíč zařídit třeba velvyslanectví. Šlo o původně znárodněné řemeslníky, opravdové fachmany, kteří své práci rozuměli. A ti si pak vychovali nás jako nástupce. Po revoluci se chtěl každý udělat pro sebe. No, a mne oslovili, jestli bych nechtěl u nás ve firmě umístit všechny ty zásadní historické stroje, co mají desítky tun a na které nikde není místo. Proběhla veřejná soutěž, v rámci níž jsme je koupili. My jediní na to měli prostory a ty mašiny tady umístili.“ Mnohé z nich jsou opravdovými historickými unikáty, dokonce až z posledních desetiletí devatenáctého století. Dodnes precizně fungují, byť po některých moderních úpravách. Výtečně prý konkurují supermoderním strojům řízeným počítačem. Majitelé Trigy převzali i některé původní zakázky.

A přibrali též cosi zcela nového. „V tu dobu jsme se zúčastnili soutěže na výrobu státních vyznamenání. V devadesátém třetím končila federace, vznikla Česká republika a výtvarníci byli osloveni, aby přišli s návrhy, které pak měla vyrábět nějaká česká firma,“ ozřejmuje majitel. „A my to vyhráli. Obrovská klika byla, že jsme už měli všechna potřebná zařízení pod střechou.“ Stali se tak monopolními dodavateli státních vyznamenání Pražskému hradu.[1] „Výroba zahrnuje jak šperkařinu, tak lisařinu a medaileřinu. Pro výrobu státních vyznamenání existují přísná pravidla. K zakázce jsme přistupovali a dodnes přistupujeme s obrovskou pokorou. K dispozici jsme měli i prvorepublikové řády. Důkladně jsme zkoumali, z čeho se dělali a jak. Asi nejvíc nás potrápila práce se smaltem. Modrý smalt na  Masaryka vypalujeme v peci na 740°°, ale Bílýho lva děláme plamenem pistolí….“ [2]

 

Tři synové i žena v rodinném podnikání

Triga dnes funguje jako ryze česká rodinná firma. „Pracují tu moji tři synové i manželka,“ vysvětluje otec Kazda. Drobná jemná práce ve firmě se nicméně jakoby neslučuje s jejich chlapáckými výkony na mezinárodních kolbištích, kde jsou bratři Kazdové opakovaně již po léta mistry světa v kick-boxu a full-contactu. „V těch provazech blbnou už od svých osmnácti let,“ dodává otec Kazda. Zlatníky se dvojčata Petr a Honza vyučili ještě v Soluně a později na SUPŠ Turnov, a když roku 1998 skončili maturitou, začali rovnou pracovat v rodinné firmě. Mezitím nejmladší syn Venca vystudoval účetnictví. Dnes se jako další právoplatný člen Trigy stará „o všechny papíry“, o rozvoz či nákup materiálu,  razí na lisu. Petr se věnuje hlavně medailím, jeho dvojče Honza zlatnické práci.  A kde najdeme manželku zakladatele firmy Janu?  Je taky šperkařka a dnes se stará o firemní obchod. Na své čtyři chlapy je patřičně hrdá.

 

Triga-K

Sídlo firmy: 14300 Praha - Modřany, Nad Rážákem 399/19

Datum založení: 23.6.1992[3]

 

tel/fax: +420 241 762 989

mobil:  +420 605 502 809, +420 605 513 391, +420 603 811 002

e-mail: info@triga-k.cz, www. http://www.triga-k.cz

 

Prodejna šperků - Masarykovo náměstí 241, 295 01 Mnichovo Hradiště[4]

 

Chcete vědět, jak dlouho se dělá jedno vyznamenání? Z kolika dílků se skládá hlavní část Řádu Bílého lva? Jaké další skvosty v dílně vznikají? Mají u Kazdů největší třecí lis v zemi?  Jak se vyrábí medaile – co je na jejím začátku? Proč se hotové medaile namáčí v kyselině vinné? Jakou metodou vyrábějí Kazdovi odznaky?   Podívejte se na jeden z  dílů pořadu ČT1 Toulavá kamera za rodinným stříbrem - https://www.ceskatelevize.cz/porady/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem/218562221510007-praha-a-ostrava/video/639711

 

Rodina Kazdova byla dne 24.8.2018  oceněna  za mimořádný přínos pro rozvoj regionu. Slavnostní předání z rukou ministra zemědělství Miroslava Tomana, zástupců sponzorů pořadu, režisérky a hlavní postavy pořadu Toulavá kamera za rodinným stříbrem Ivety Toušlové, předsedy představenstva AMSP ČR Karla Havlíčka proběhlo v Českých Budějovicích v areálu výstaviště a kontextu výstavy Země živitelka. Ta se stala v tento slavnostní den Mekkou rodinných firem z regionů. Nechyběly emoce, vzpomínky na natáčení, hlavně ale obrovská slova uznání všem protagonistům. 600 tisíc televizních diváků každého dílu dostalo všechny přítomné ze sedadel a opětovně se postupně připomněly všechny odvysílané rodinné příběhy.[5]

 

Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz.

 

[1] KOLÁČEK, Luboš Y. V pěti se to lépe táhne. AGE 3/2015. Dostupné z http://age-management.cz/clanky/detail/45

[2] https://www.ceskatelevize.cz/porady/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem/218562221510007-praha-a-ostrava/video/639711

[3] Údaje byly ověřeny v databázi ekonomických subjektů ARES  5.9.2018

[4] http://www.triga-k.cz/kontakty/

[5] http://amsp.cz/ceske-budejovice-zazily-prehlidku-rodinneho-podnikani/