Sbírali jste céčka? Rudolf Chmela je vyrábí už téměř 40 let
Pamatujete si na céčka? Rudolf Chmela je ve své firmě vyrábí již od roku 1979. Produkce rodinného podniku Chmela Hradec Králové, ale zahrnuje také plastové doplňky pro panenky, svítící hvězdičky nebo kolíčky na prádlo. Nyní by zakladatel spolu s manželkou chtěli připravit společnost na předání synovi.
Výrobní program rodinné firmy Chmela Hradec Králové je orientován především na produkci výrobků z termoplastů vstřikováním. Převažuje zakázková výroba, firma realizuje i malé série a samozřejmě je schopna zvládnout i série velké (výrobu většího objemu výrobků). Specializuje se na drobné výrobky do 35 gramů z různých materiálů, vhodných ke zpracování technologií vstřikováním – v nabídce najdeme plastové doplňky pro panenku, „obkreslovačky“, svítící hvězdičky, kuličky na kolo, kolíčky na prádlo atd. Barva výrobků je volitelná podle požadavků zákazníků.[1]
Firma Chmela je patrně posledním výrobcem legendárních céček – barevných plastových výlisků – které měly původně - v osmdesátých letech - sloužit jako záclony a ozdobné závěsy. Ale kdo z dětí je tenkrát neměl, ten jako by nebyl. Tímto fenoménem tehdy žilo celé Československo. Lidé sbírali plastové výlisky ve tvaru C všech možných barev a velikostí, děti o přestávce s nimi hrály čáru, měnily je a hledaly, zdali se v pytlíku neobjeví kromě céčka i jiné písmenko – to pak mělo „největší cenu“. Přestože tento fenomén v masové míře odezněl, nezmizel úplně. Céčka stále lisuje ve své garáži již od roku 1979 Rudolf Chmela se svou ženou, firmu i její know-how by chtěl předat svému synovi.
Retroklasika
Někdy v roce 1966 v jabloneckém podniku na výrobu bižuterie navrhli plastový řetízek z barevných céček, který měl děvčatům sloužit jako ozdoba kolem pasu k jejich krátké sukénce. Nový šperk se však na trhu vůbec nechytil. Asi po deseti letech se pokusili jablonečtí svůj nápad znovu resuscitovat, tentokrát v podobě závěsů, které měly oddělovat jednotlivé prostory v bytu a nahradit jimi dveře. Ani s tím však výrobci neuspěli. Balíky neprodejných céček se povalovaly u kontejnerů výrobního závodu. Než si jich všimly děti... Ano, právě dětská hravost a fantazie objevila, jaké „zázraky“ se dají s touto obyčejnou, levnou věcičkou udělat. Holky si z nich vyráběly náramky, náhrdelníky i ozdoby do vlasů, kluci zase s céčky hráli hru zvanou „čára“. Céčkové šílenství naplno propuklo v roce 1984. Kdo tehdy neměl céčka, nic neznamenal. Sbírala se céčka nejrůznějších barev a tvarů a děcka si je mezi sebou vyměňovala. Mezi oblíbené výlisky patřily hlavně éčka, paragrafy a eska. Vzácná pak byla průhledná nebo fosforeskující céčka, se kterými si hrály děti ve tmě, jelikož svítily. O tom, jak hledá pro svou milou céčka, pěl z rádií i Michal David.[2]
V podmínkách tzv. normalizace vyjadřovala sociální status držitele a dávala najevo, zda je dotyčný teenager „in“. Dnes již mnozí s nostalgií vzpomínají na pravidla „hazardní hry“ čára -“, při níž se céčka nebo svazky z nich zřetězené házely k pro tento účel označené čáře a ten, kdo k ní dohodil nejblíže, vyhrál céčka ostatních hráčů. Hra byla doplněna o dodatečná pravidla (která se mohla lokálně lišit), například, že v případě, kdy byla céčka dvou nebo více hráčů ve stejné vzdálenosti od sebe, následoval „rozstřel“, kdy pouze tito hráči hodili ještě jednou - a vítěz bral všechno.[3]
Dnešní výroba a jak „céčka“ vznikají?
Způsob výroby výraznou obměnou neprošel - staré stroje, které pan Chmela se svou rodinou používal na výrobu umělohmotných součástek pro akvaristy, stále fungují. Co se ale oproti minulému režimu změnilo, je dostupnost surovin a materiálu. Jak Rudolf Chmela říká: „Když jsme začínali, materiál se nedal nikde koupit. Mleli jsme proto z odpadu, který jsme různě vykupovali ve sběrných surovinách. Dnes už je naštěstí běžně k dostání ve velkých pytlích.“ [4]
Na výrobu potřebujeme lis a speciální formu. Nejprve se musí ale zapnout čerpadlo, které doplňuje olej a potřebný tlak, aby fungoval lis. Jiří Chmela používá předpřipravený umělohmotný materiál. Jsou to polystyrénové kuličky, které se vloží do nádobky, tam se hmota nahřeje a postupuje do válce. Uvnitř je píst, který hmotu natlačí do formy. Nahřátá hmota se podle formy vytvaruje do tvaru céček. Teplota musí být stabilní, zhruba od sto osmdesáti do dvou set dvaceti stupňů Celsia. A musí se hlídat, jinak se dílo pokazí. Z jedné polévkové lžíce polystyrénové hmoty se dá vyrobit asi padesát céček. Speciální, velmi žádanou variantou byla svítící – fosforeskující céčka.[5]
Přestože se Rudolf Chmela zabývá výrobou céček dodnes, není jeho hlavní podnikatelskou činností. Do nosného programu patří i plastové šrouby, které slouží ke spojování např. propagačních materiálů.
Chmela Rudolf
Sídlo firmy: 50008 Hradec Králové - Nový Hradec Králové, Lesní č. ev. 342
Datum vzniku: 1.6.1990[6]
Tel.: 602 177 777, 608 711 532, 495 274 089
E-mail: chmelahk@seznam.cz[7]
Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz.
[1] https://chmelahk.webnode.cz/
[2] Céčkománie: podlehli jí i dospělí. Céčka platila za tvrdou měnu a sloužila i jako úplatek. ExtraStory.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: http://extrastory.cz/ceckomanie-podlehli-ji-i-dospeli-cecka-platila-za-tvrdou-menu-a-slouzila-i-jako-uplatek.html
[3] Retromagazín, Dostupné z http://retro.mnoho.info/a-c/cecka
[4] ZÁLESKÝ, Petr. Céčkománie mu život obrátila naruby, kutil z Hradce céčka lisuje dodnes. Idnes.cz [online]. [cit. 2018-05-24]. Dostupné z: https://hradec.idnes.cz/posledni-vyrobce-legendarnich-cecek-rudolf-chmela-z-hradce-kralove-109-/hradec-zpravy.aspx?c=A170320_142114_hradec-zpravy_pos
[5] https://regiony.rozhlas.cz/pamatujete-na-cecka-fenomen-80-let-stale-se-vyrabi-7415063
[6] Údaje byly ověřeny v databázi ekonomických subjektů ARES 23.11.2018
[7] https://chmelahk.webnode.cz/kontakt/